Jaký je rozdíl mezi právníkem a advokátem?

Ve své právní praxi jsem se už nesčetněkrát setkala se situací, že mnoho lidí neví, jaký je rozdíl mezi právníkem a advokátem. Pro lidi „z oboru“ se samozřejmě jedná o triviální záležitost, a tak si ani neuvědomují, že pro mnoho lidí mimo právní obory tyto dva termíny splývají a často pak považují každého právníka za advokáta a obráceně.

Začneme tedy od začátku. Každý advokát je právník, ale ne každý právník je advokát. Právníkem je každý, kdo úspěšně absolvoval vysokou školu s právnickým vzděláním a obdržel titul Mgr. Své právnické vzdělání si dotyčná osoba následně mohla rozšířit o sepsání odborné práce (tzv. rigorózní práce) a vykonat další zkoušku a obdržela titul JUDr. Prakticky ovšem není mezi právníkem s titulem Mgr. a JUDr žádný rozdíl. Některé právnické profese potřebují ke svému výkonu kromě získání právnického vzdělání splnění ještě dalších podmínek, a to jednak získání odborné praxe a vykonání odborné zkoušky. Jedná se především o povolání soudce, státního zástupce (dříve prokurátor), notáře, exekutora a advokáta. Toto profesní nadstavbové vzdělání lze připodobnit k atestaci u lékařů, kdy lékař musí splnit délku praxe a vykonání atestační zkoušky, a teprve po získání atestace může činit některé lékařské úkony.

Advokáti jsou tedy podmnožinou právníků. Základním předpokladem pro výkon advokacie je úspěšné získání vysokoškolského vzdělání na právnické fakultě vysoké školy v České republice, složení advokátní zkoušky a zápis do seznamu advokátů, který vede Česká advokátní komora (ČAK). Každý advokát musí být registrován u ČAK, nelze vykonávat advokacie bez této registrace. ČAK rovněž vede seznam tzv. usazených evropských advokátů, kteří získali oprávnění poskytovat právní služby v jiném státě. Máte-li pochybnosti, zda osoba, na kterou se o právní pomoc obracíte, je advokát, můžete si toto zkontrolovat na webu ČAK v seznamu advokátů, kam stačí zadat jméno konkrétního právníka.

Každý advokát, poté co byl zapsán do seznamu advokátů, získává oprávnění vykonávat advokacii na celém území České republiky a v celém rozsahu právního řádu ČR. Dnem zápisu vzniká advokátovi řada práv a povinností stanovených zákony a stavovskými předpisy.

Výkon advokacie znamená poskytování právní pomoci provozované jako nezávislé povolání zpravidla za úplatu. Právní pomocí je zejména zastupování před soudy a jinými státními orgány, obhajoba v trestních věcech, sepisování listin a udělování právních porad.

Jednou ze základních povinností advokáta je mlčenlivost. Advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát je dále povinen zavázat povinností mlčenlivosti též jiné osoby, které se podílejí na poskytování právní pomoci. Povinnost mlčenlivosti je jedním ze základních rozdílů, zda je právní pomoc poskytnuta advokátem, nebo „obyčejným“ právníkem. Lidé se často ve snaze ušetřit či z prostého důvodu neznalosti konkrétního advokáta, na kterého by se mohli obrátit, obracejí na kamarády či známé, kteří mají právnické vzdělání a žádají od nich právní radu nebo právní pomoc. Zvlášť v citlivých otázkách rodinného práva, majetkových poměrů apod. může takové jednání přinést více škody než užitku. Naproti tomu vše co se řekne advokátovi zůstává mezi advokátem a klientem, a pouze klient může zprostit advokáta mlčenlivosti.

Každý advokát v případě, že klientovi způsobí svým výkonem advokacie škodu, za tuto škodu odpovídá. Tato odpovědnost za škodu advokáta klientovi je uvedena výslovně v zákoně o advokacii. Klient má tak snazší cestu domáhat se náhrady škody v případě, že mu byla škoda způsobena advokátem při výkonu advokacie než v případě, že mu byla způsobena osobou, která není advokát. V případě, že se nejedná o advokáta, je poškozený v horším postavení a v řízení před soudem musí složitě vznik a důvod škody prokazovat.

Advokát před zahájením výkonu advokacie je povinen uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem advokacie. Jestliže advokát není profesně pojištěn, je vyškrtnut ze seznamu advokátů. Minimální pojistné plnění advokáta činí 7 mil Kč, ovšem mnoho advokátů se pojišťuje na vyšší částky.

V případě nespokojenosti klienta, který je spotřebitelem, se může tento klient obrátit na Českou advokátní komoru se žádostí o mimosoudní řešení sporu s advokátem. Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů není zpoplatněno, případné náklady s ním spojené si strany nesou samy.

Tradičním a nejméně komplikovaným způsobem je samostatný výkon advokacie. Dalším způsobem je společný výkon advokacie prostřednictvím sdružení advokátů, kdy účastníky sdružení mohou být pouze advokáti. Účastníci sdružení musí mít společné jméno a sídlo. Advokát, který je účastníkem sdružení, nemůže vykonávat advokacii samostatně ani v jiném sdružení nebo v obchodní společnosti. Dále může advokát vykonávat advokacii ve veřejné obchodní společnosti a ve společnosti s ručením omezeným. Posledním způsobem výkonu advokacie je v zaměstnaneckém poměru k jinému samostatnému advokátovi, nebo společnosti, která má jako předmět podnikání výkon advokacie. Takto zaměstnaný advokát může být zaměstnancem pouze jednoho advokáta nebo jedné společnosti. Tento způsob výkonu advokacie není moc běžný a uplatní se spíše u začínajících advokátů po složení advokátních zkoušek bez portfolia vlastní klientely. Ze strany zaměstnavatelů zde není rovněž výrazný zájem o tento typ spolupráce především z důvodu odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu advokacie, kdy zaměstnaný advokát odpovídá zaměstnavateli podle zákoníku práce.

Jednou ze stěžejních činností advokáta je zastupování klientů v jednáních před soudy, a to v trestním řízení, v civilním řízení, v řízení ve věcech správního soudnictví a v řízení před Ústavním soudem.

Trestní řád stanovuje, že obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. V některých případech musí mít osoba obviněná z trestného činu obhájce i v případě, že dotyčný obviněný o to nemá zájem. Jedná se o případy nutné obhajoby, např. v situaci, kdy je obviněný ve vazbě, jedná-li se o mladistvého nebo uprchlého, a nebo jedná-li se o trestný čin, za který hrozí více jak 5 let odnětí svobody.

V civilním řízení se může účastník dát zastupovat zástupcem, kterého si zvolí. Tímto zvoleným zástupcem může být vždy advokát. Pokud udělí účastník plnou moc advokátovi, nelze ji omezit, jedná se tedy o zastoupení na základě procesní plné moci, která opravňuje zmocněnce k provedení všech procesní úkonů, jež by mohl provést účastník řízení, a platí pro řízení v prvém, tak i v odvolacím řízení. Zde je další viditelný rozdíl mezi pouhým právníkem v postavení zmocněnce a advokátem. Je-li udělena advokátovi plná moc pro zastupování v civilním soudním řízení, je tato plná moc automaticky udělena pro celé řízení. Oproti tomu zmocněnci lze udělit plnou moc pouze pro dílčí část nebo jen pro některý úkon, např. nahlédnutí do spisu, zastoupení v jednom jednání před soudem apod. V případě dovolání, což je opravný prostředek proti poslednímu rozhodnutí odvolacího soudu, o kterém rozhoduje Nejvyšší soud, je nutné povinné zastoupení advokátem, pokud dovolatel (ten, kdo podává dovolání) nebo jeho zaměstnanci nemají právnické vzdělání.

V rámci správního soudnictví přezkoumávají soudy na základě žalob zákonnost rozhodování orgánů státní správy. Jedná se o orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, orgánu zájmové nebo profesní samosprávy. Formálně se správní soudní řízení podobá civilním soudnímu řízení a postavení advokáta v obou těchto řízení je stejné. Ve správním soudnictví existuje zvláštní opravný prostředek kasační stížnost, o které rozhoduje Nejvyšší správní soudu. V případě řízení před Nejvyšším správním soudem je povinné zastoupení advokátem.

Nejčastějším typem podání k Ústavnínu soudu je ústavní stížnost. V tomto řízení, obdobně jako v řízení před Nejvyšším soudem a Nejvyšším správním soudem, je povinné zastoupení advokátem. V plné moci udělené advokátovi musí být výslovně uvedeno, že tato plná moc je udělena pro zastoupení před Ústavním soudem.

Výkon advokacie je podnikáním, které činí advokát na vlastní odpovědnost za podmínek uvedených v zákoně a za úplatu. Z této definice je jasné, že právní pomoc, právní rady či dokonce zastupování před soudy osobou, která sice disponuje právnickým vzděláním, avšak není advokátem, s sebou přináší mnohem nižší odbornou kvalitu a jistotu. Jestliže si někdo, kdo není advokát za své služby spočívající v právním poradenství, nebo v zastupování před soudy a jinými orgány nechává zaplatit, jedná se o neoprávněné podnikání, jelikož takto definované právní úkony spadají pod výkon advokacie, který je u nás regulován právními předpisy. Tato regulace advokacie je především z důvodu ochrany klientů a jejich zájmů, aby byla poskytována kvalitní odborná právní pomoc, osobami k tomu vyškolenými a podléhajícími dozoru ze strany České advokátní komory.

Pokud se někdo v úmyslu ušetřit obrátí s žádostí o radu na právníka, který není advokát, měl by si dotyčný uvědomit, že se na takto poskytnutou právní pomoc nevztahuje pojistka profesní odpovědnosti, povinnost mlčenlivosti a rovněž v případě, že takový právník nejedná v zájmu „klienta“, není možnost, jak se proti takovému jednání úspěšně bránit. Jelikož v právních záležitostech se jedná většinou o majetkové záležitosti, nevyplatí se v tomto případě šetřit a je lepší se od samého začátku obrátit na zkušeného odborníka a svěřit se do jeho rukou.